       
.................................................................................................................................................. Miláčku, neumíš si představit, jak moc mi scházíš. Poslední dobou mi je bez Tebe hrozně, a proto jsem si už před několika dlouhými týdny naplánoval sebevraždu. Ještě nedávno jsem si říkal, že se bez Tebe obejdu, ale nyní jsem zjistil, že to v žádném případě nevydržím.
Byl jsem mladý, sebejistý, bohatý a vzdělaný, ale nešťastný muž. Měl jsem zajímavou, zábavnou a dobře placenou práci, kamarády, se kterými jsem si rozuměl a většinu věcí, které si každý normální mladý člověk může přát, jen láska mi chyběla, a já ji tak nutně potřeboval. Pak jsi mou cestu životem zkřížila Ty- sice jsem od spousty lidí slyšel, jak velká mrcha jsi, ale já nutně potřeboval někoho, s kým bych byl šťastný, koho bych miloval a hlavně někoho, s kým bych se nenudil - z toho důvodu jsem se rozhodl seznámit se s Tebou. Už od začátku našeho vztahu mi s Tebou bylo krásně. Nikdy v životě jsem nezažil takové pocity, jaké jsem s Tebou zažíval denně. Záhy jsem však zjistil, že Tě potřebuji více než dosud- z toho důvodu jsem dal výpověď v zaměstnání a přestal jsem se stýkat s mými přáteli. Bez přátel mi bylo ještě lépe, než s nimi, protože ti mne neustále přemlouvali, ať se s Tebou přestanu stýkat a v době, kdy jsem se s Tebou chtěl prvně seznámit mne od toho dokonce odrazovali. Od té doby jsem celé dny býval doma jen s Tebou - nastalo nejkrásnější období mého života. Později už jsem Tě hrozně potřeboval a Ty jsi, má lásko, u mne a se mnou pořád zůstávala. Jenže zanedlouho mi začaly docházet všechny mé peníze, a právě v tuto zlou dobu jsi se rozhodla mne opustit! Tehdy jsem konečně zjistil, jak velká jsi mrcha. Ale neboj, pořád Tě miluji, i přes to,jak jsi se ke mně zachovala. Pak mi bylo bez Tebe jenom špatně- sice bych se bez Tebe možná nakonec obešel, ale můj život byl v troskách, neměl jsem totiž práci, přátele, žádné peníze, majetek a dokonce mi nájemník začal vyhrožovat vyhozením z bytu. Nyní sedím nad svým psacím stolem a píšu Ti roztřesenou rukou tento dopis. Když se podívám do zrcadla, vidím v něm jen naprostou trosku- jak fyzickou tak duševní. Na stole vedle sebe mám nůž. S ním si chci přeříznout tepnu na pravé ruce a tím ještě dnes skoncovat se svým životem … Sbohem, drogo 
|